Infanrix hexa

Tetanus

Tetanus je akutní, často smrtelné onemocnění vyvolané bakterií Clostridium tetani, která se do organismu obvykle dostává poraněním. Jakmile bakterie začnou v prostředí bez přístupu vzduchu růst a množit se, produkují toxin (jed), který se šíří krevním a lymfatickým řečištěm a působí pak na různých místech nervové soustavy.

Tetanus se projevuje celotělovými bolestivými svalovými křečemi. Pacientovi může i přes intenzivní léčbu hrozit selhání srdce a zadušení.

Bakterie Clostridium tetani je běžně přítomna ve stolici různých zvířat, ale i člověka. Při hnojení trusem zvířat se dostává do půdy. Vstupní branou nákazy jsou větší i menší poranění, která jsou znečištěna kontaminovanou zeminou (např. bodné, řezné a otevřené rány, popáleniny nebo odřeniny).

Povinné očkování proti tetanu bylo v České republice zavedeno v roce 1952. Ještě rok před tím na něj zemřelo přes 140 osob. Díky očkování se však u nás tato nemoc již prakticky nevyskytuje.

Záškrt

Záškrt je vysoce nakažlivé infekční onemocnění dýchacích cest vyvolané bakterií Corynebacterium diphtheriae. Obvykle napadá dýchací cesty, krční mandle, hrtan, hltan a kůži. V rozvojových zemích je záškrt stále příčinou úmrtí dětí.

Nemoc se přenáší přímo vzdušnou cestou, kapénkovou infekcí, méně často nepřímo kontaminovanými předměty.

Bakterie produkuje toxin, který se vstřebává do krve. Toxin má škodlivý vliv na sliznici dýchacích cest. Onemocnění se projevuje horečkou, bolestí v krku, bolestivým polykáním, zvětšením lymfatických uzlin. Při typické difterické angíně se na mandlích tvoří typické šedavé povláčky - pablány, které nelze setřít. Tyto mohou přerůstat do okolí a to vede k rozvoji dušnosti i polykacích obtíží. Při postižení hrtanu se nemocný může udusit. Kromě toho může toxin poškodit srdeční svalovinu a tkáň ledvin.

Záškrtem v minulosti každoročně onemocněly tisíce pacientů a stovky mu podlehly. Po zavedení povinného očkování v roce 1946 však výskyt onemocnění rychle klesal až k nulovému výskytu během jednotlivých let. Což se ale od roku 2022 změnilo, od té doby pozorujeme jednotky případů tohoto onemocnění každoročně se vzrůstající tendencí.

Černý kašel

Černý kašel je akutní infekční onemocnění vyvolané bakterií Bordetella pertussis. Bakterie napadá dýchací ústrojí a vyvolává zánět dýchacího ústrojí, což vede k narušení očišťovací schopnosti plic. Černým kašlem lze onemocnět v každém věku, zvýšená nemocnost je zaznamenána v adolescentním a dospělém věku. Dospělí jsou možným zdrojem nákazy pro novorozence a neočkované děti. U kojenců je nejvyšší riziko komplikací a úmrtí.

V první fázi onemocnění býva přítomna rýma, kýchání, slzení, mírný kašel. Po 1 - 2 týdnech  kašel nabývá na intenzitě, stává se záchvatovitým. Charakteristické jsou četné záchvaty dráždivého, "kokrhavého" kašle, bez vykašlávání hlenů. Po záchvatu kašle může dojít ke zvracení, nemocný je vyčerpán. Mezi jednotlivými záchvaty může být nemocný i zcela bez obtíží.

Černý kašel je vysoce nakažlivé onemocnění přenášené podobně jako rýma především vdechnutím kapének při blízkém kontaktu, kašli a kýchání. Jediným známým přirozeným hostitelem původce nemoci je člověk. Většina nemocných kojenců se nakazí v kontaktu s rodinnými příslušníky – především dospělými, popř. sourozenci.

Po zahájení očkování v ČR v roce 1958 u nás došlo k výraznému poklesu počtu onemocnění a úmrtí na černý kašel. Od roku 1990 u nás výskyt černého kašle nicméně opět narůstá. V předcovidových letech jsme se dostali ke stovkám případů ročně, v roce 2024 je sledován vysoký nárůst případů černého kašle, kdy do počátku června bylo nahlášeno téměř 20 000 případů. Z důvodu zvýšení ochrany populace před černým kašlem se děti mezi 5. a 6. a opět mezi 10. a 11. rokem věku přeočkovávají.

Haemophillus influenzae typu b

Haemophillus influenzae typu b je bakterie, která způsobuje záněty mozkových blan, sepsi (otravu krve) a nebezpečné záněty sliznice hrtanové příklopky. Ty mohou u malých dětí způsobit i udušení.

H. influenzae typu b může napadnout člověka každého věku, nejčastěji postihuje děti mladší pěti let. Bakterie osidluje nosohltan a může zde být přítomna, aniž by se projevily nějaké příznaky nebo vypuklo onemocnění. Pokud ale bakterie pronikne do krevního řečiště, může se rozšířit do dalších částí organismu a způsobit invazivní onemocnění. Může tak dojít k rozvoji zánětu plic, zánětu mozkových blan, zánětu hrtanové záklopky nebo otravy krve. Při postižení hrtanové záklopky nemocný špatně dýchá, nemůže polykat sliny, upřednostňuje polohu v sedu v předklonu, protože pak se mu lépe dýchá. Pokud nedojde k podání léků, může dojít až k udušení pacienta.

K přenosu bakterie H. influenzae typu b dochází hlavně kapénkami z člověka na člověka např. při kýchání, kašlání nebo i vydechnutí. Bakterii H. influenzae typu b často šíří lidé, kteří ji mají v nose nebo v hrdle, ale sami nevykazují žádné příznaky.

Povinné očkování proti této bakterii bylo v České republice zavedeno v polovině roku 2001. V posledních letech se toto onemocnění vyskytuje v desítkách případů ročně.

Infekční žloutenka typu B

Hepatitida typu B, hovorově žloutenka B, je virová infekce, která napadá játra a může způsobovat akutní i chronické onemocnění. Je nebezpečná především kvůli riziku chronického stádia, kdy dochází k zánětu jater, který se může rozvinout až v cirhózu (ztvrdnutí) nebo dokonce rakovinu jater. U kojenců a batolat je riziko přechodu do chronicity až 50%.

Příznaky mohou být různé v závislosti na závažnosti onemocnění a na imunitním systému nakaženého. Krátkodobé (akutní) příznaky mohou trvat několik týdnů. Patří k nim žluté zbarvení kůže a očí (žloutenka), tmavé zbarvení moči, únava, nevolnost, zvracení a bolesti břicha. Pokud onemocnění dospěje do chronického stádia, může dojít ke vzniku cirhózy (ztvrdnutí) jater anebo rakoviny jater.

Děti a dospělí se mohou nakazit kontaktem s krví nebo tělesnými tekutinami nakažené osoby, mimo jiné při porodu přenosem z nakažené matky na novorozené dítě, pohlavním stykem s nakaženým partnerem, používáním společných jehel, stříkaček nebo jiných nástrojů pro injekční užívání drog, používáním společných hygienických potřeb s nakaženou osobou (např. holicího strojku nebo zubního kartáčku), přímým kontaktem s krví nebo otevřenými ranami nakažené osoby, kontaktem s krví na jehlách nebo jiných ostrých nástrojích.

Ve světě žije více než 250 milionů lidí s chronickou infekcí žloutenky typu B. Žloutenka typu B je až 100x nakažlivější než virus HIV.

V ČR bylo v roce 2001 zahájeno povinné očkování dětí proti žloutence typu B. Právě díky povinnému očkování dětí a vybranných rizikových skupin v posledních letech poklesl počet nových případů na několik desítek ročně.

Hexavakcína a očkování proti žloutence B

Protože hexavakcína pomáhá chránit také proti žloutence typu B, nahradila plošné očkování proti této nemoci samostatnou vakcínou a celkově tak snížila počet nutných očkování dětí. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje provádět očkování proti hepatitidě B u všech kojenců co nejdříve po narození. Kompletní očkovací schéma vytváří ochrannou hladinu protilátek u více než 95 % kojenců, dětí a dospívajících a navozuje dlouhodobou ochranu.